Můj životopis: Zkratky ke štěstí

4:22:00




Každé mé ráno začíná stejně…


Proberu se z kómatu, vypiju si kafe a zasednu počítači. Poté si projíždím nabídky práce. Pěkně pečlivě, už je znám skoro nazpaměť – jako básničku. Srdce se mi rozbuší, když se v mém okolí vyskytne nějaká pěkná práce, která se hodí přímo pro mně. Kdysi se mi rozbušilo při pohledu na pěkného muže, no a dnes nad pěknou nabídkou práce. Od pěkných mužů, k pěkné práci... Tomu říkám pěkná změna priorit! A tak to jde den co den. Každé ráno se prodírám nekonečným množstvím inzerátů nabízejících práci. Člověk by řekl, že jsem workoholik, haha.

Den bez pracovních portálů? Neexistuje! Zkouším to už druhý měsíc, ale pořád nějak nemám štěstí? Ono, když odpovíte na třicet inzerátu, a k pohovoru Vás pozvou jen dva? Tak se začnete ptát, co děláte špatně. Mám špatně napsaný motivační dopis? Nebo prostě co? A pak, když si do vyhledávače zadáte větu: Co dělat, když mi nikdo neodpovídá na životopis? Vyjede vám několik set odkazu, a také pár "dobrých" rad ve stylu: "Neklesejte na mysli, a upravte si motivační dopis, který je základem úspěchu." Což jsem zkusila, a stejně se nic nestalo. Respektive, odpovědi se výrazně nezvýšily.


Nutno podotknout, že odpovídám jen na nabídky odpovídající mé kvalifikaci a praxi. Před pár dny mi do emailové schránky přišla odpověď na můj životopis. Že by pozvání na pohovor? Naděje vzplanula jako oheň, ale poté co jsem si obsah přečetla, zhasla jako… Jako co? Nenapadá mě žádná metafora pro to, co jsem četla. Zkrátka, abych Vás nenapínala, nějaká paní nebo pán? Už ani nevím, nějak jsem neměla důvod si zapamatovat identitu toho člověka, stejně asi jako ona/on neměl(a) důvod pozvat mne na pohovor. Oznamoval(a) mi, že velice děkuje, ale pozice je již obsazená.

Trochu jsem nepochopila důvod, proč mi tohle vlastně píše? Někde jsem četla, že odpověď, i kdyby zamítavou, vám zašle každá seriózní firma. Člověk si v tu chvíli povzdechne, a nezbývá mu nic jiného, než znovu navštívit své "oblíbené" stránky. Tak si tak čte inzeráty, když v tom HA! Co to moje oči nevidí… Identita, která Vám před pár hodinami psala zamítavou odpověď, znovu vystavila stejný inzerát! A to je prosím jaká serióznost toto? Podat lživou informaci několik hodin předtím než znovu vystavíte stejný inzerát, na stejnou pozici, na stejném portále??! Tím více nechápu, proč mi ten člověk vůbec odpovídal?! No, možná se neznámá identita cítila osamělá a chtěla si psát… Snad mi odpustí, že jsem zrovna v tu chvíli neměla na nikoho náladu.

A když už se opravdu cítím bídně a moje sebevědomí je na bodu mrazu, pročítám si zkušenosti ostatních. Člověka docela uklidní cizí neúspěch, ale některé jeho zoufalství ještě více prohloubí.
"Už čtyři roky posílám životopisy a nikdo mi neodpovídá." 
Bože chraň, šeptám do noci...
ALE!!
Třeba nejste taková lama, jak si o sobě myslíte. Třeba JEN...
... Váš email dorazil ve špatném pořadí (četli asi prvních dvacet, ten váš byl až třicátý).
Váš email se možná někde cestou ztratil (proto je dobré zaškrtnout políčko s informaci, zda váš email adresát četl). 
Váš email se nikdo nenamáhal číst, protože jich přišlo tolik, že kdo by se s tím sakra namáhal?!
Váš mail možná nedorazil ve špatném pořadí, ani se nikde neztratil. Zkrátka ho v té záplavě zájemců přehlédli. Zrovna ten VÁŠ… Smůla, co?
A nakonec… Prostě neodpovídáte jejich představám!
Výše uvedené důvody jsou prý i většinou důvody, proč vám nikdo neodpovídá. Samozřejmě jich je daleko víc, ale mě už se to nechce vypisovat - musím totiž ještě napsat asi tak milion motivačních dopisů, abych se vůbec dočkala nějakých odpovědí. Je to běh na dlouhou trať! On Zátopek dobře vděl o čem mluvil, když říkal...

„Nemůžeš už? Tak přidej!" 

Nic jiného člověku nezbývá. Zkratky ke štěstí totiž nevedou… A k práci už vůbec ne.

You Might Also Like

8 komentářů

  1. Jó, jedna rodiná příslušnice opustila zaměstnání ze zdravotních důvodů a hledala pozici jinou, jinou než dělnici na skladě v průvanu. Hlídala veškeré nabídky práce v okolí, osobně obcházela obchody a zanechávala svůj životopis... Zkoušela a zkoušela to, mám za to, že asi rok či víc... Poté udělala dojem na jednu paní, co hledala prodavačku na prodejnu. Začala se po večerech učit o sortimentu, aby dala testy. Nyní, po někých těch měsících, tam dělá vedoucí, je spokojená. A to ani nemá maturitu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak aspoň ji to čekání stálo za to... :)

      Vymazat
  2. Velice hezký ač smutný článek. To samé se stalo mé matce, 3 roky seděla doma na zadku a nemohla zavadit o práci. Přemýšlela o tom, že by šla i zpět do školy, ale mezitím odpověděla na sto tisíc inzerátů a nic. Prý špatný obor (chemický laborant).
    Načež ještě bych pochopila, když napíší, že místo je obsazeno, ale když Vám někdo napíše, že jste pro ně převzdělaná (SŠ plus různé atestace a 25 let prase), tak kde to sakra jsme?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dneska má asi každý špatný obor, jak to tak čtu. :D A někdy dělají výběrové kola jen tak, a přitom už dávno mají vybráno. Plat 10tisíc hrubého kolikrát, ale požadavky jak ředitele zeměkoule. Nechápu to už...

      Vymazat
  3. Přiznávám, doufala jsem, že se z článku dozvím nějaké tipy a rady, ale teď aspoň vím, že nejsem jediná... :-) Moc povedený článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, nemám rady... kéž by! :D Já myslím, že nic lepšího než DOBRÉ kontakty neexistuje. A ty já taky nemám. :( :D Jinak se člověk na to aby si našel práci doslova nadře!

      Vymazat
  4. Jak hodně mi je tohle povědomé. Práci sháním už pěkně dlouho a s těmi pohovory a odpověďmi na mé emaily... úplně stejné.

    OdpovědětVymazat

.

.

Subscribe