Příběh mého dětství... A jaký je ten Váš?

6:56:00





Nesmírná byla zima; padal sníh a bylo skorem již tma a noc, poslední noc v roce. V této zimě a tmě kráčela po ulici malá chudá dívka, s nepřikrytou hlavou a bosá. Když opustila stavení, měla ovšem na nohou trepky: ale co ty spomohly? Byly to dvě veliké trepky, které nosívala posud matka, této vlastně patřily. Děvče je však ztratilo, když běželo přes ulici, any dva vozy prudce proti sobě přijížděly. Jednu nemohla více nalézti, a druhou uchopil uličník a utekl s ní; myslil bezpochyby, že z ní udělá sáně, aby mohl v ní s vršku jezditi.
Tu kráčelo tedy děvčátko s malými bosými nožkami, ježto od zimy brzy sčervenaly a zmodraly. V staré zástěrce nesla množství sirek a v ruce držela jich škatulku. Po celý den ničehož nikdo nekoupil, aniž jí krejcaru daroval. Třesouc se zimou a hladem plížila se po ulici, pravý obraz bídy, ubohá maličká!

Takhle začíná novoroční povídka Hanse Christiana Andersena. Poprvé jsem ji četla na hodině literatury v páté třídě a od té doby je to jedna z mých nejoblíbenějších povídek vůbec. Pamatuji si přesně, jak mi po dočtení bylo z celého příběhu hrozně smutno - strašně jsem se divila, že ji nikdo nepomohl, ačkoli kolem procházela spousta lidí. Do poslední chvíle jsem doufala v jiný konec. Vždycky, když jej čtu, je mi Holčičky se sirkami nesmírně líto. Mám chut vstoupit do příběhu, a děvčátko zahřát. Koupit si všechny její sirky a zavést ji domů, do tepla. Autor své postavě vymyslel vysloveně smutný konec. I když... :) Pokud vím, Holčička se sirkami byla inspirovaná skutečným životem Andersena. Ten jeho prý také nebyl zrovna dvakrát veselý. Možná právě proto Andersenovky chytají čtenáře tolik za srdce. Člověk z nich cítí kus opravdovosti!
Pokaždé, když se blíží vánoční čas, vzpomenu si na Holčičku se sirkami... A vím určitě, že na ni nikdy nezapomenu. Připomíná mi dětství, a taky to, že bychom k neštěstí ostatních neměli být lhostejní... Hlavně ne tehdy, pokud ho máme přímo před očima. 


You Might Also Like

1 komentářů

  1. Doslova dech beroucí úryvek! Je opravdu velmi smutné, jak je cizí neštěstí všem ukradeno. Po internetu teď hodně lítají videa, kdy například muž bije svojí přítelkyni, která volá o pomoc. Je to ale sehraná dvojka, která chce světu ukázat, kolik lidí zakročí a kolik naopak dělá, že nic nevidí! Byla opravdu hrstka lidí, která ženě pomohla. Většinou to byly mladí lidé. To mi prostě mysl nebere. Kolikrát opravdu stačí jen zavolat policii.

    OdpovědětVymazat

.

.

Subscribe