Rady pro spisovatele: Jak tvoří postavy Zdenka Hamerová?

6:03:00



Rady o psaní přímo od spisovatelky Zdenky Hamerové. Zdence děkuji za nakouknutí do její "kuchyně" a třeba zase někdy příště. :)






Jak vytvářím postavy?

Moje postavy mi v hlavě hrají film, který má konkrétní obrysy a já ho píšu. Hodně pracuji s fantazií a obraz si musím zafixovat v myšlenkách. Nerada dělám poznámky, nerada v nich listuju, nerada se zdržuji hledáním. Proto každá hlavní postava má svoji podobu, kterou si nikam nepíšu a navždy si ji pamatuju.

Některé hlavní postavy vytvářím jen svojí fantazií (např. Týna, Klejinčino tajemství, Lucie – Příliš tenkej led) snažím se si jejich tváře zapamatovat na pořád a konkretizovat (v podstatě stejně jako při čtení).

Ovšem když je postav hodně, velmi často si představuji konkrétní tváře skutečných lidí, které mi pak moje fantazie upraví, jak potřebuju. Představovat si konkrétní vzhled je mnohem jednodušší, než si složitě vymýšlet, jaké budou mít moji hrdinové vlasy, oči, noc, postavu atd. a někam to poznamenávat. Pokud potřebuji sportovní typ ženy, na krátko ostříhanou, štíhlou, veselou, vzpomenu na nějakou kamarádku ze základky, nebo ze střední a prostě ji popíšu. Její podoba se usadí, ustálí, už ji tak navždy vidím. V knížce Příliš tenkej led je např. vykreslená sestra hlavní hrdinky Dita jako moje kamarádka Hanka. Kamarádka „Magda“ je moje kamarádka Markéta.

Hlavní hrdinku v „Zasloužíš si smrt“ jsem si představovala jako herečku Míšu Kuklovou, když byla mladičká, Lindu - její sestru, jsem si představovala jako Kateřinu Brožovou. Kamarádka Dana v knížce „Nářek ze tmy“ vypadá jako moje sestřenice Jana. Mirek, její milenec a zároveň muž její kamarádky, toho jsem si představovala a popsala jako herce Miroslava Šimůnka. Hlavního hrdinu v knize „Vím, co jsi udělal“ jsem si představovala jako herce Jana Dolanského, jen jsem mu malinko ztmavila vlasy. Podle fantazie upravuji své známé, kamarády, bývalé spolužáky, nejsou ušetřeny ani moje dávné pubertální lásky, které obsazuji do záporných rolí, pokud mi nějak ublížily. :-) Povahy všech postav vyplývají z děje a nijak si jejich charaktery neplánuju.

Moji přátelé a známí toto samozřejmě netuší, ani to vědět nemusí a myslím, že by se v popisech ani nepoznali. No a co se týká herců: za představy se naštěstí nemusí platit žádné honoráře. (Alespoň zatím.)

Problém nastane jedině tehdy, když změním z nějakého důvodu vizáž některé postavy. Např. Izabelu v knížce „Klejinčino tajemství“ jsem viděla jako tajemnou krásnou dámu s dlouhými černými vlasy a modrýma očima. Nevím už proč, ale její vzhled jsem proti vůli své fantazie změnila, asi už jsem tam černovlasých měla moc. Takže představivost mi ji dál servírovala jako černovlasou, ale v textu měla zrzavé kudrnaté vlasy. Bylo to hrozně nepříjemné, stále jsem se musela vracet a opravovat, stále jsem zapomínala, že jsem ji do textu stvořila jinak, než ve své fantazii. Její nová zrzavá podoba se mi neustálila v představách, stále jsem se pletla a do teď si ji představuju jako černovlasou. Naštěstí měla jen epizodní roli.

Přeji všem současným i budoucím spisovatelům hodně fantazie a spokojených čtenářů!

Zdenka Hamerová

Více o Zdence a její tvorbě naleznete zde: http://www.zdenkahamerova.estranky.cz/




You Might Also Like

0 komentářů

.

.

Subscribe