Rozhovor: Petra Stehlíková a její fantasy Naslouchač

7:17:00



Přináším Vám rozhovor s českou autorkou Petrou Stehlíkovou! Petra napsala skvělou fantasy Naslouchač, jež vydalo nakladatelství Host. Pokud jste fanoušky Naslouchače stejně jako já, pak věřím, že Vás tento rozhovor potěší. Jinak pro ty, kteří ještě neví, Petru najdete i na FB! Přímo tady.

Kdy jste začala psát?

Psát jsem začala už na střední škole. Tenkrát jsem se snažila o historický román, ale nedokončila jsem ho (díky bohu, už ten název byl katastrofální), takže pamatuji dobu, kdy nebyly počítače a já svůj „velký příběh“ datlovala na psacím stroji. Vysedávala jsem ve studovnách a snažila se získat nějaké informace. Dnes už je internet, Wikipedie a plno dalších informačních serverů, což je ohromná výhoda. Pořád mám doma krabici narvanou svým „prvním psaním“, které se nedokážu zbavit, přestože nic z toho už nepoužiji.

Co Vás na psaní baví nejvíc?

Asi jako každého pisálka – vymýšlení příběhu, tvoření postav, které bych mohla případně usmrtit☺, nebo situací, do kterých se hlavní hrdinové dostanou. Stavět jim do cesty překážky a nechat je zdolávat je. Nejzáživnější je samozřejmě doba, kdy nad příběhem nejvíc přemýšlím, kdy jím žiji a kdy ze mě tzv. „padá“. Kdy vstávám ve tři hodiny ráno a píšu si poznámky, protože bych je do rána zapomněla. Pak přijdou úpravy a ty už tak záživné nejsou. 

Máte takový svůj tvůrčí deník, kam si vše zapisujete?


Deník nemám, jen kupu papírů v obálkách nebo souborů v počítači. V tomto ohledu jsem celkem chaotický člověk, takže se mi stává, že něco, co by se mi mohlo v právě rozpracovaném příběhu hodit, objevím náhodou ve své „haldě nápadů“. Ale neustále si ukládám nějaké články, které mě zaujaly.

Jak jste postupovala při psaní Naslouchače?

Naslouchač se mi v počítačovém „šuplíku“ skrýval několik let, kdy jsem soubor neustále zavírala a otevírala, doplňovala a mazala. Když jsem konečně svůj příběh umístila do reálného prostředí a zvolila dobu, ve které se Naslouchač bude odehrávat, nastal klasický chaos. Mám ve zvyku nejprve si napsat závěr (doslova poslední kapitolu – většinou se jedná o srdceryvné drama☺ ) a až pak začátek. Problém je, že k takovému závěru jsem u svých předchozích knih nedospěla. Vždycky se to v záchvatu múzy někam stočilo a dopadlo to úplně jinak. Naslouchač bude pravděpodobně první svého druhu, protože jiný konec než ten, který mám napsaný, si u něj představit neumím. 

Většina autorů fantasy si vytváří mapu svých světů, tvořila jste si ji taky?

Spíš jsem ji slepovala, protože velká mapa Uralu, kterou bych si případně mohla pověsit na zeď a napíchat do ní špendlíky s názvy měst a míst, jak jsem si to naivně představovala, jsem bohužel nesehnala. Moje mapa tak připomíná hodně amatérskou skládačku sestavenou pětiletým dítětem. Nic, co bych mohla zveřejnit☺


Už píšete druhý díl?

Druhý díl je už nahrubo napsaný a to díky panu řediteli z Hostu, který ještě před vydáním chtěl vědět, kam příběh bude směřovat. Teď si ještě přečtu pár knih, které mi tu leží, shlédnu pár filmů, na které se těším a vrhnu se na škrty, což je dost bolestivý proces. Pak už jen budu doufat, že o druhý díl bude zájem.


A kolik dílů Naslouchače vlastně plánujete?

Naslouchač se mi celkem roztahuje, takže najisto to schopná říct nejsem. Byla bych ráda, kdyby Ilan a svět sklenařů dostali větší prostor. Pořád mě napadají situace, kterými by Ilan i pětadvacítka mohli procházet a stejně tak si neustále přidávám nové postavy, které by v příběhu škodily. Kolik dílů bude, to ukáže čas. Pravděpodobně ale z toho nakonec vzejde trilogie.



Jaká kniha Vás v poslední době nejvíc zaujala?

O jedné se mluvit nedá, protože mám ráda více žánrů a žádný nedokážu upřednostnit. Moc se líbí trilogie Skála od Petera Maye, nebo Selekce od Kiery Cass. Momentálně si brousím zuby na nového Jamese Rollinse, jehož věrnou fanynkou jsem už několik let, pak čekám na další díl Kostičasu a také na pokračování Měsíčních kronik. Tam už je hodně dlouhá prodleva, takže budu Egmontu vděčná, když to dají konečně do prodeje☺ Mohla bych jmenovat dál, ale to by bylo opravdu na dlouho.



Máte nějaký literární vzor?

Daphne du Maurier byla vlastně tou první autorkou, díky níž jsem si uvědomila, že bych se také chtěla pokusit psát. V té době jsem od ní přečetla vše, co u nás vyšlo, a sem tam si její knihy přečtu i dnes, když se mi zasteskne. Nejsem moc plačtivý typ, ale u Králova generála tenkrát nějaká ta slza ukápla. Vlastně to byla vůbec první kniha, u které jsem se tak trochu emocionálně zhroutila☺

Co byste doporučila začínajícím autorům?

Psát, psát a psát a hlavně to nevzdávat. Vydat knihu v České republice není jednoduché. Téměř každý si musí projít řadou odmítnutí a následných zklamání, než se mu podaří držet vlastní knihu v rukách. Důležité je ale pokračovat. Člověk se musí obrnit a nepřipouštět si plno věcí. Pakliže to nevyje v klasickém nakladatelství, dneska už je možnost vydávat knihy vlastním nákladem nebo případně pouze v elektronické formě. Je dobré zkusit publikovat na webu a případně si vytvořit nějakou čtenářskou základnu. Začít se nějak musí.



Co byste vzkázala svým fanouškům, kteří už teď netrpělivě čekají na druhý díl… Máme se na co těšit?

Já doufám, že nějací fanoušci jsou a stejně tak doufám, že je na co se těšit. Pracovní název druhého dílu je Faja, ale co se pod tím skrývá, co všechno Ilan bude muset rozluštit a jaká nebezpečí překonat, aby záhadě přišla na kloub, to už prozradit nemůžu☺











You Might Also Like

2 komentářů

  1. Parádní rozhovor, Naslouchač mě absolutně dostal, takže netrpělivě vyhlížím další díl. Je dobré vědět, že už je na cestě :)
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

.

.

Subscribe