Můj životopis: Jak se pracuje na malém knihkupectví?

7:47:00


(zdroj: google.com)

Jak se pracuje v malém knihkupectví? Teda, moje kolegyně by s označením malé nesouhlasila, protože sídlíme přímo na náměstí, a jsme tam jediné knihkupectví – takže tím pádem i největší! To dá rozum, že jo? :)) Rozhodla jsem se sepsat své zkušenosti, protože většinou vídám články z knihkupectví, které sídlí v těch velkých centrech. A myslím, že trochu odlišně se pracuje v centrech, a kamenných krámech. Teda myslím, ale nevím to jistě… Ale občas mám pocit, že ty knižní obchody v centrech jsou jako supermarkety. Je to víc o penězích. A já vím, dneska je vše o penězích, ale snad víte, jak to myslím. Když otvírám, přijdu tak o dvacet minut dřív, abych mohla spustit počítače, zapnout světla, udělat si v klidu kafe, nebo čaj. Takže když tohle všechno udělám, otevřu prodejnu. Pak prostě v klídku piju čaj, koukám z výlohy ven, a sleduji lidi… :D Nebo prostě během čekání na vedoucí vezmu z regálu nějakou zajímavou knihu, a na chvíli se do ní začtu. (Pokud nemám nějakou práci teda, třeba přeceňování knih).

Potom, když dorazí vedoucí, začnu konečně něco dělat, haha. Většinou je to tak, že vybaluju nové zboží, a kontroluji dodací listy – jestli sedí kusy a tituly. Ona si mezitím zkontrolované zboží vezme do kanclu, aby mi vytiskla naše dodací list. A já zase třeba vybaluji, obsluhuju zákazníky… Když má zboží náš dodák, tak ho ocením a zařadím. Ale ještě než knihy zařadím do regálu, vytáhnu si žlutý sešit, protože musím zkontrolovat objednávky. Pokud je něco z novinek na seznamu objednaných, tak hned zákazníkům volám, že jim titul dorazil. A tak je to celou směnu. Jediná práce, která mě fakt vytáčí je, když musíme posouvat poličky… Stačí, aby se jedna kniha nevešla, a je to pořád dokola. Skládačka!! Pokud schytáte regál s kuchařkami, tak mi věřte, že i jako knihomol dokážete tuto práci na chvíli nenávidět. Nebo alespoň do doby, dokud se Vám do toho regálu nepodaří narvat všechny ty  knihy o vaření! Grrr!

Asi je to v kamenném knihkupectví trochu jiné, nemáme nad sebou žádný dozor, žádné kamery. Takže tu panuje pohoda, a klid. Klidně si zajdu na oběd, nebo i nakoupit. Jasně, nejsem tam půl hodiny, ale naší vedoucí to nevadí, takže to občas děláme všechny. Akorát jedna vždy zůstane na prodejně. Ona je ta práce o to lepší, že mám vážně skvělou paní vedoucí. Je už starší, má nadhled - nedělá ze všeho vědu! Jsem vděčná, za takovou vedoucí, protože jsem pracovala i jinde. Vím tedy, jak dokážou být některé ženské a zejména vědoucí zlé. Do práce chodím ráda, nečeká mě tam žádný stres ani řev. Během dne si můžu kdykoliv udělat kafe nebo čaj, a když nejsou zákazníci, není ani problém si ho vypít. A co bych řekla o zákaznících v knihkupectví? Že jsou to jedni z nejlepších zákazníků! Vážně… mám totiž srovnání. Svého času jsem pracovala v PENNY marketu, a to tedy bylo něco. Víckrát už nikdy, raději do pekla než do penny!
(zdroj: google.com)

Věty typu: - Můžete si laskavě zazvonit?! - Jak dlouho tu sakra budu ještě čekat?! – Já si budu stěžovat!
A k tomu ty nekonečné fronty… tak tohle mi rozhodně nechybí! U nás v knihkupectví jsou to samí super lidi, kteří sdílí stejné nadšení pro knihy, jako JÁ! Nikdo Vám nenadává, netvoří se tam nekonečné fronty, a když náhodou chvilku musí čekat, tak řeknou: - V pohodě, já stejně nikam nespěchám. :) Jo, ale občas mě někteří štvou… to je fakt.

Třeba když neví název, a říkají něco jako...

- Ta kniha je taková bílá, a taková… víte?
- Já se vážně zamyslím a pak řeknu zcela upřímně: Nevím?

Nedávno jsem četla článek o práci v knihkupectví a přesně tato věta patří mezi nejotravnější...

- Vy tu pracujete?
- Ne, já tu prostě jen tak stojím a usmívám se na vás, protože mě to strašně baví…

To jim samozřejmě neodpovím, ale vždy mám děsnou chuť to říct. Nebo mě skutečně naštve, když je nějaká kniha blbě dostupná, já ji po skutečně dlouhém boji sundám, a zákazník se na ní podívá se slovy...

- Hm, tak děkuji… a vrátí mi ji zpátky.

V ten moment mám chuť si zahrát na KILL BILL, protože WTF?!! A pak mě ještě štve, když někteří lidi neumí ani pozdravit, a vejdou do knihkupectví jako do chlíva. To vždy kroutím hlavou nad tou nevychovaností! No, a co říct závěrem? Že jsem se svou práci opravdu spokojená, a vždy mě potěší, když někdo řekne...




- Vy pracujete v knihkupectví? Tak to musíte být chytrá!

Ale to víte, že jo... to já jsem strašně chytrá, když na to přijde! :D
ZDROJ: GOOGLE.COM

You Might Also Like

3 komentářů

  1. Viem presne o čom hovoríš. Tiež pracujem v kamennom kníhkupectve, avšak rozdiel je v tom že to kamenné kníhkupectvo je Palác s poschodím. A narozdiel od tvojich zákazníkov, tí naši sú teda riadni psychopati. O hláškach z kníhkupectva by som ti vedela napísať...veď už som dala aj tri články. A z popletených názvov dokonca aj súťaž. Nie je to jednoduché pracovať s ľuďmi... a e jedno či ide o veľké či o malé kníhkupectvo. Psychopati sú všade. A tiež viem o čom hovoríš s tými poličkami...keď som dostala na starosť detské oddelenie, skoro som spáchala rituálnu samovraždu. Ale i tak je s knihami super práca. Škoda len že slabo platená :-)

    Palác - miesto kde to žije dňom i nocou

    OdpovědětVymazat
  2. Zahrát si na Kill Bill :D
    Závidím ti, také bych chtěla pracovat v knihkupectví. Myslím, že takhle ta malá kamenná knihkupectví jsou mnohem lepší než ty velké obchodní řetězce... :) Určitě je to klidnější, jak píšeš, je uvolněnější pracovní morálka,... Navíc mi přijde, že ty velká knihkupectví postrádají takovou tu kouzelnou atmosféru :)

    Ohněm políbená

    OdpovědětVymazat
  3. Taky pracuju v knihkupectví, ale naopak v tom "řetězci" v obchoďáku, máme nad sebou kamery (které ale nefungují...) a naše šéfová je taky moc hodná. A vlastně ta práce je stejná: starat se o zákazníky, vybalovat, cenit, zařazovat... :-)

    OdpovědětVymazat

.

.

Subscribe